Jak může někdo žít bez rodiny?

Rodina je základ státu, říká se. A je to pravda. Co by člověk udělal bez rodiny? Nic. Rodina nám dává lásku, díky rodiny nejsme na nic sami a přežijeme svět. Díky rodiny cítíme, že na ten svět patříme a někdo nás má rád. Navíc v rámci rodiny víme, že nám někdo pomůže. Na kamarády se jen tak spolehnout nemůžeme. Určitě jsme každý minimálně jednou zažili zradu od kamaráda nebo nám nechtěl pomoci, což samozřejmě není jeho povinnost, nikdo nám nemusí pomáhat, ale pokud si někdo říká kamarád, patří zde i to, že nám pomůže a my pomůžeme jemu.

Rodina nás provází celý život a bez ní bychom tu vlastně ani nebyli, protože naši rodiče nám vlastně umožnili žít jen díky tomu, že si chtěli založit rodinu. Jsou tu ale lidé, kteří rodinu nemají. Nějakým způsobem o ni za svůj život přišli, je vlastně jedno jak, ve výsledku to vyjde stejně a to tak, že člověk nemá rodinu. Jsou tu ale lidé, kteří nemají rodinu vlastním zapříčiněním – buď své rodinné příslušníky vydědili, nebo jsou rozhádaní a nemají mezi sebou dobré vztahy. I to se může stát. Jak takový člověk ale může žít? Jak takový člověk může být v pohodě?

Toť otázka, na kterou člověk, který to tak sám nemá, nedokáže odpovědět. Jsou ale doopravdy lidé, kteří nechtějí rodinu a chtějí být sami? No, oni to tvrdí, ale není tomu tak. Dle mého je to tak, že si nemohli nikoho najít a jsou tak zahořklí, že se vzdali svých rodinných příslušníků a přetrhali všechny vztahy, anebo naopak. Takoví lidé ale v jádru duše touží po rodině. Touží po lásce, po pocitu tepla, touží po rodinném krbu. Jsou to jen kecy, že nechtějí rodinu. Jsou tak znechuceni životem, že si musí nalhávat, že nikoho nechtějí, že nechtějí rodinu. Takoví lidé ani přátele nemají, to je jasné. Nemají rádi sami sebe, a proto nedokáží milovat ani druhé. Proto takoví lidé neexistují. Každý po tomto touží, jen se mnohdy nedaří najít správného člověka, proto tvrdí tyto věci.